Z laborantky telefonistkou
3. listopadu 2020Při první krizi jsme míchali dezinfekci pro zaměstnance UTB, tentokrát se vedení Fakulty technologické rozhodlo pomoci s trasováním pozitivně testovaných na COVID-19. Dobrovolně se zapojili zaměstnanci fakulty.
Půda laboratorního centra je prázdnější a prázdnější, laboratoře čekají na výzkumníky, kteří nepřicházejí a nezdá se, že by se situace měla brzo drasticky změnit. Pro některé zaměstnance to znamená dlouhé hodiny u počítače místo osobní interakce na semináři, pro jiné ale online alternativa neexistuje. Právě takoví se zapojili do trasování ve spolupráci s Krajskou hygienickou stanicí. Jednoho z dobrovolníků, Davida Jašku, jsme vyzpovídali.
Co přesně děláte?
Naším úkolem je vyřizovat tzv. „jedničkové hovory.“ To znamená, že voláme lidem, kteří jsou pozitivně testovaní na COVID-19 a snažíme se zjistit, jestli byli s někým v rizikovém kontaktu. Mimo běžných informací, jako kde dotyčný pracuje, kde a s kým žije, se také snažíme zjistit co nejvíce informací o pohybu nemocného v posledních dnech.
Jak vás to napadlo?
S iniciativou přišel pan děkan. Osobně kontaktoval všechny ředitele ústavů fakulty s prosbou, aby oslovili ty ze svých zaměstnanců, kterým se pracovní náplň změnou běžného chodu fakulty zásadně omezila. Mně se třeba výrazně snížilo množství pošty a cesťáků, které musím mimo jiné řešit, a tak jsem měl prostor se zapojit. Primárně samozřejmě řeším svou práci, když jsem ale hotov, můžu pomoct s obvoláváním nakažených.
Kdo vás školil? Jak dlouho?
Od pondělí 26. října, kdy jsme začali pracovat, na nás dohlíží a pomáhá nám MUDr. Petra Kurtinová. Ta nám byla při ruce celý týden, pak bychom měli být v systému samostatní.
Kolik vás pomáhá?
V tuto chvíli nás aktivně funguje 9. Všichni jsme zaměstnanci FT UTB, z různých pozic. Většinou tu jsou laborantky, kterým z důvodu neprobíhající výuky odpadly běžné pracovní povinnosti. Máme tady ale třeba také sekretářku jednoho ústavu a já jsem zaměstnanec sekretariátu děkana.
Jaké jsou první dojmy?
Začátek byl náročnější. Měli jsme nějaké technické potíže a chvíli trvalo, než jsme se naučili se systémem pracovat. Zprvu taky sehrála roli tréma, protože většina z nás podobnou práci nikdy nedělala. Hned druhý den to ale šlo o poznání lépe a všichni se do telefonování s větším či menším zapálením pustili. Lidi, kterým voláme, většinou chápou nutnost hovoru a snaží se spolupracovat. Bohužel to ale není pravidlem a občas narazíme na lidi, se kterými je komunikace složitější.
Kolik lidí stihneš denně kontaktovat?
Tak například včera jsem stihl vyřídit 10 hovorů. Možná se to zdá být málo, ale kompletní vyřízení jednoho pozitivního pacienta není vůbec snadná věc. Někdo zvládne méně, máme tu ale kolegyni, která zvládla uzavřít 15 pacientů za den. Naše supervizorka nás ale motivuje tím, že i kdybychom vyřídili pouze 5 hovorů denně, je to pro ně nedocenitelná pomoct, tak se snažíme. Lidem, kterým je potřeba zavolat, jsou každý den stovky,
Jak to celé funguje? Kontakty ti přiděluje systém? A s jakou aktuálností ty lidi oslovujete?
Ano, máme k dispozici seznam lidí, kterým je potřeba zavolat. Ten se pravidelně aktualizuje. Většinou se kontakty zakládají se zpožděním 1 – 2 dny. To znamená, že v pátek voláme lidem, kteří měli pozitivní výsledek testu ve středu a ve čtvrtek. Moc rychle to opravdu není, proto bych rozhodně ponoukl lidi k nainstalování e-roušky, pokud tak ještě neučinili, výrazně to trasování a kontaktování rizikových jedinců ulehčí.
Kolik si myslíš, že by bylo lidí jako vy ještě potřeba?
To si nedovolím odhadnout. Určitě by to ale ještě lidi chtělo, abychom stíhali vyřizovat všechny hovory a nemuseli nic odkládat na další den. Pak právě vznikají ty vícedenní prostoje.
Budou se počty fakultních operátorů zvyšovat?
Pokud vím, mělo by nás postupně přibývat, pokud se situace nezmění. Konkrétní počet neznám.
Jak dlouho to budete dělat?
Tak dlouho, jako bude jen potřeba. Minimálně do té doby, než se denní přírůstky nakažených sníží na takový počet, aby to kmenoví zaměstnanci KHS Zlínského kraje zvládali vyřizovat sami.