Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

FT a FMK se podílí na projektu Kateřiny Šedé

Město Zlín slaví 700 let a při této příležitosti chystá něco speciálního. Pod taktovkou známé umělkyně zde proběhne projekt, na němž se podílí také Fakulta technologická a Fakulta multimediálních komunikací. Společnými silami jsme vytvořili originální pár bot, který bude v červnu bez zastavení ve dne v noci chodit 700 hodin po Zlíně a stane se základem nejdelšího road movie, který jste kdy viděli! A zapojit se do něj můžete i vy. Jak? Přečtete si náš rozhovor s Kateřinou Šedou, autorkou projektu.

Začneme od začátku… Čím jste se chtěla stát jako malá?
Já vlastně ty věci, kterými se zabývám teď, dělám už od malička. První akce, kdy jsem ovlivňovala nějaké dění na ulici a přesvědčovala sousedy, proběhly, když jsem chodila tak do první druhé třídy. Samozřejmě to mělo parametry dětské hry, ale dá se tam rozpoznat ten rukopis, který mi zůstal a já ho pak dál rozvíjela.

Vzpomenete si, o co konkrétně tehdy šlo?
Určitě. Třeba výstava za okny, kdy jsem sousedy přesvědčovala, aby za okna vystavili věci, kterými se chtějí pochlubit. Což jsem o víc jak dvacet let později znovu zopakovala ve větším měřítku. Z ulice se tak stala galerie.
Pak si také vzpomínám, že jsme s kamarádkami vymýšlely, jak nějak originálně přelézt přes plot k sousedovi, aby to ten soused ocenil. Možná docela nesmysl. Ale o 25 let později jsem tu myšlenku použila. Plot sousedy rozděluje a mým cílem bylo je sblížit. Přesvědčila jsem je, aby k plotům přistavili tak velké předměty, abych přes ně mohla přelézt. Při té příležitosti se setkali, seznámili a strávili spolu nějaký čas.

Jak byste své dílo představila těm, kteří se s ním díky tomuto rozhovoru setkávají poprvé?
Je těžké mou činnost nějak přesně pojmenovat, v podstatě jsem si vytvořila vlastní obor. Základem mé práce je určitě každodenní život a bariéry, které nám nedovolují spolu normálně komunikovat a na věcech se dohodnout. V daném místě vždycky hledám překážku mezi lidmi, kterou se snažím proměnit ve spojující prvek. Cílem mých projektů je tak vytvořit situaci, při níž se účastníci uvidí v jiném světle, a to jim pomůže změnit svoje chování.
Částečně se svou činností přibližuji oblasti sociální architektury, což je, zjednodušeně řečeno, ovlivňování vztahů mezi lidmi v nějakém místě tak, aby se více propojili a byli si bližší.

Jak jste naznačila, svými projekty reagujete na nějaké neduhy a nedostatky ve společnosti… Co vás k tomu vede? A víte třeba o někom, kdo díky vašim počinům změnil pohled na svět?
Ta motivace je přirozená a zpočátku vycházela hlavně z mé vlastní vnitřní potřeby. Postupem času si smysluplnost zlepšování mezilidských vztahů uvědomily například i místní samosprávy, školy nebo domovy seniorů – s těmi všemi teď často spolupracuji.
Dopady mých projektů je obecně těžké hodnotit. Nemusí být hmatatelné, projevují se za delší dobu a neexistují na ně tabulky. Ale věřím, že pohledy na život měním u účastníků pravidelně, což mě pořád motivuje v této činnosti pokračovat.

Abychom to trochu přiblížili, zmiňme Váš projekt Největší československé rande. Jak to celé probíhalo? A máte zprávy o někom, kdo tam potkal svou osudovou lásku?
Akce se konala při příležitosti oslav 100 let republiky. Chtěla jsem přijít s něčím, co se nebude ohlížet čistě do minulosti, ale spíše ovlivní budoucnost ČR. Reagovala jsem na osamělost mnohých lidí a dala jim prostor pro seznámení tváří v tvář. Mohli hledat jak partnera, tak klidně jen kamaráda.
Koncept byl založený na tom, že si účastníci měli přinést pět věcí, které jim zbyly po jejich ex-partnerech. Na místě jsme pak vytvořili pomyslnou tržnici, kde tyto věci nabízeli ostatním. Zároveň v souvislosti s tím sdělovali, co od nového vztahu rozhodně nechtějí.
Vím o párech, které jsou spolu díky tomuto seznámení doteď, a někteří mají dokonce děti.

Aktuálně chystáte nový projekt i u nás ve Zlíně. Prozradíte prosím, o co přesně půjde?
Mým cílem bylo vytvořit něco, co propojí všechny dílčí akce k oslavě 700 let města Zlín. A když jsem přemýšlela nad něčím typickým pro Zlín, vybavila se mi automaticky bota. Podobně jako u seznamky jsem ale nechtěla hledět pouze do minulosti, a symbol boty tak uchopila ve smyslu cesty.
Vytvořili jsme jeden unikátní pár bot, který má v sobě zabudovanou kameru a mikrofon. Tyto boty by měly po městě chodit nepřetržitě 700 hodin a mělo by si je ideálně vystřídat alespoň 700 obyvatel Zlína. Díky nim budeme moci sledovat nejen kroky účastníků v přímém přenosu, ale současně se staneme svědky úplně nového mapování tohoto města.

Do projektu jsou zapojeny i dvě naše fakulty, konkrétně Fakulta technologická a Fakulta multimediálních komunikací. Jakým způsobem se na něm podílejí?
Společně s oběma fakultami jsme hledali nejvhodnější řešení zmiňovaných bot, a to jak po stránce designu, tak fungování. Je totiž potřeba, aby byly boty univerzální pro různé velikosti nohou, musíme zajistit bezpečnost z hygienického hlediska, udržet v chodu přímý audiovizuální přenos, boty musí snést pohyb v různém prostředí a taky musí být přívětivé pro uživatele. Chceme, aby je omezovaly co nejméně a aby se v nich chovali co nejpřirozeněji.

Kdyby chtěl někdo z čtenářů tyto boty nazout, může se někde přihlásit? A jsou nějaká kritéria?
V květnu spouštíme web Z NOHY NA NOHU, kde bude umístěn rezervační systém. Na náměstí Míru pak budeme mít kancelář, kde se boty budou předávat. Rádi bychom je udrželi v pohybu nonstop, takže se snažíme vytipovat noční povolání a podobně. Každopádně cílem je, aby boty nosila co nejširší veřejnost. Zájemci si je mohou zapůjčit na libovolný časový úsek.

Kdy to celé proběhne?
Rezervační systém spouštíme 1. května, od té doby bude možné vidět boty v rámci propagace projektu na několika akcích k oslavám města. Nepřetržitě budou boty chodit od 1. června až do 30. června, což je nejdůležitější datum pro veřejnost. Poté budou navštěvovat další městské akce a proběhne prezentace výstupů.

Na závěr se zeptáme: Chystáte nějaké další nové projekty? Naznačíte alespoň?
Musím říct, že teď se mi toho hodně nakupilo, protože řadu věcí nebylo možné kvůli covidu realizovat. Jeden velký projekt chystám například v Brně k příležitosti 200 let od narození Johanna Gregora Mendela a půjde o Festival zlozvyků. Děláme k tomu národní sbírku zlozvyků a chceme seznamovat lidi právě na základě zděděných zlozvyků.
Plánujeme taky projekt, který pomáhá lidem po mrtvici začlenit se zpět do běžného života, a to tak, že jim firmy vytvoří speciální pracovní pozice – třeba ve smyslu zaměstnance, který zdraví ve výtahu. A je toho samozřejmě mnohem víc.

Přejeme tedy, ať se vše vydaří a mockrát děkujeme za rozhovor.
Také děkuji – za rozhovor i spolupráci.

Další podrobnosti o projektu včetně možnosti rezervace bot najdete na www.znohynanohu.cz.