Erasmus na začátku pandemie?
6. srpna 2020Ještě než koronavirus překročil hranice Evropy, vydala se Agáta, studentka Chemie a technologie potravin, na svůj první Erasmus do Španělska. Jak se lišilo studium ve Valencii? Která místa by doporučila navštívit? A jak musela zareagovat na začínající pandemii?
Lituješ svého rozhodnutí vyjet na Erasmus zrovna když přišla celosvětová pandemie? Jak dlouho vůbec tvůj pobyt ve Valencii trval?
Určitě nelituji. Je to zkušenost, která se mi může do budoucna velmi hodit. Naučila jsem se rychle reagovat a v nečekaných situacích najít nejlepší řešení. Můj pobyt trval přesně 54 dní. Je to velká škoda, ale nakonec jsem ráda, že jsem se rozhodla vrátit zpět do České republiky. Týden poté, co jsem odletěla z Valencie, na tom bylo Španělsko podobně špatně jako Itálie.
Na Erasmus jsi vyjela zrovna, když ve Valencii řádil hurikán. Co dalšího se ti ještě přihodilo?
Dobrodružství začalo už na samotném začátku. O hurikánu jsem se totiž dozvěděla až ve chvíli, kdy jsme přistáli na Ibize místo plánované Valencie. Pilot se cítil odvážně, proto jsme po hodinovém čekání prakticky bez informací znova vzlétli. Na Valencijském letišti se mu ani po dvou pokusech přistát nepovedlo, tak se letadlo znova otočilo – tentokrát směr Madrid. Tam už jsme bez problémů přistáli asi třicet minut před půlnocí. Říkala jsem si, že to teda dobře dopadlo, vyspím se v hotelu a druhý den se dostanu do Valencie. Naše letecká společnost ale byla možná až příliš aktivní a zařídila nám výživnou čtyř hodinovou cestu autobusem. Do své cílové destinace, Valencie, jsem dorazila po čtvrté hodině ranní. D eset hodin po plánovaném přistání. Ubytování mi samozřejmě propadlo, a protože bych tak brzo ráno jinou alternativu nenašla, plánovala jsem zůstat do nějaké rozumné hodiny na letišti. Naštěstí se tak nestalo. Z Vídně spolu se mnou letěl další Čech se svými dětmi. Nabídli mi svoji pohovku, a tak jsem v 6 hodin ráno mohla úspěšně usnout.
Jaké to bylo na Universitat Politécnica de Valencia (UPV), kde jsi studovala? Co všechno jsi stihla a nestihla? Jaké byly hlavní rozdíly mezi studiem u nás a tam?
Největší změnou byla existence univerzitního kampus, který byl obrovský. Z jedné strany na druhou to trvalo půlhodinu chůze. A samozřejmě můj byt a fakulta byli na opačných stranách kampusu. Ale vždycky tam bylo co dělat. Jeho součástí je totiž několik restaurací, kadeřnictví, obchod, kavárny, knihkupectví, papírnictví i banka. Samotná budova mé fakulty ETSIAMN byla ale na pohled velmi architektonicky podobná budově FT (U15).
Výuka se naopak velmi lišila. Nezažila jsem ani jednu klasickou přednášku a všechny hodiny byly velmi podobné našim seminářům. Studenti měli celou výuku v jedné učebně a naopak vyučující docházeli za nimi. Laboratorní místnosti byly někdy hůře vybavené než ty naše. Což mě docela překvapilo, protože UPV je bráno za nejprestižnější fakultu zaměřující se na zemědělství ve Španělsku. Jediné, co jsme třeba v biochemické labině dělali, byla chromatografie, a to ve skupině po 6 lidech. Neměli jsme žádnou samostatnou práci nebo práci ve dvojicích tak jako u nás.
Největší problém byl překvapivě s rozvrhem, kde se mi několik hodin výuky krylo s výukou jiných předmětů.
Jak jsi tento problém vyřešila?
V některém předmětu jsem se byla schopná domluvit s vyučujícím a přejít do jiné skupiny na laboratoře – tím se ten problém vyřešil. Dva předměty jsem si ale musela zrušit úplně, protože nebylo možné je přesunout na jiný čas. Trochu jsem se pak bála komunikace s International Office ve Valencii a ve Zlíně, ale nakonec jsem byla mile překvapená, jak jednoduché zrušení předmětů a přidání jiných vlastně je.
Jak rychle ses adaptovala na život ve Valencii?
Co se týče studia tak, byl velký rozdíl v časech výuky. Nikdy jsem nezačínala dříve než v devět hodin ráno a někdy jsem šla až na jedenáct. Jedna z věcí, na kterou si teď budu muset odvyknout.
Hodně překvapivé bylo, že nikdo neuměl anglicky. Když je nějaký cizinec v Česku, má velkou šanci narazit na spoustu Čechů mluvících anglicky, hlavně mezi mladými lidmi. Ve Španělsku to tak ale není. Ze všech mých španělských spolužáků vím o dvou, kteří plynule anglicky mluvili a rozuměli.
Co by člověk měl určitě navštívit, když bude ve Valencii?
Určitě bych doporučila Oceánografii, která je sice na celý den, ale stojí za to. Kdysi dávno taky Valencií protékala řeka, ale kvůli povodním ji vysušili a udělali z koryta park. Teď tam je skoro devíti kilometrová procházka. Bohužel jsem nestihla navštívit největší trh ve Valencii. Prý jen ta atmosféra tam je úžasná! Vždy tam je ale narváno, a tak si musíte dávat pozor, ať se neztratíte. Je to bludiště.
V okolí města je pak přírodní park Albufera. Příroda ve Španělsku je rozdílná od té naší, doporučuji si proto udělat alespoň jeden výlet do okolí a pokochat se tou krásou.
Co se dělo poté, co začala koronavirová pandemie?
Ve Španělsku to bylo až do poslední chvíle jako by se nic nedělo, ačkoli já už dva týdny sledovala zprávy o Itálii. V týdnu, kdy v Česku skončila škola (11. 3.), jsem teprve začala pozorovat prázdnější regály v obchodech. V pátek už bylo všechno vyprodané a v neděli jsem odletěla domů. Za dva dny přišel email, že se výuka přesouvá do online prostředí. Hodiny fungovaly přes Teams a já měla prakticky stejný rozvrh jako předtím.
Valencii koronavirus chytl docela dost, protože se v té době slavila Fallas, což je největší svátek, který se koná jenom tam. Je to něco jako masopust, ale ve větším měřítku. Do Valencie se sjížděli Španělé z celé země a město slavnost ukončilo až 17. března. Každý den byl ohňostroj ve 14 hodin na největším náměstí ve městě, které bylo narvané lidmi. Asi si umíte představit, jak rychle se pak virus šířil.
Uvažuješ ještě o tom, že bys vyjela znovu na Erasmus?
Určitě! Ne všechny předměty se mi povedlo spárovat, proto je pro mě nejjednodušší studium o rok prodloužit. Pokud všechno zvládnu, tak bych chtěla ještě na jeden semestr někam vyjet. Teď jenom musím doufat, že nebudu mít stejnou smůlu dvakrát. ?
Příběhy dalších odvážných studentů z Fakulty technologické, kteří se vydali na Erasmus, najdeš tady: