Universitat Politecnica de Valencia – Španělsko
Agáta, Erasmus 2020 – studijní pobyt/stáž ve Španělsku aneb od ledna do března, než přišla korona.
Kdo vyjel na zahraniční stáž během letního semestru v roce 2020 zažil díky koronaviru poněkud neobvyklý Erasmus. O takovém příběhu nám poví Agáta, studentka FT, která se v lednu vydala za dobrodružstvím do Valencie.
>>> Lituješ svého rozhodnutí vyjet na Erasmus zrovna když přišla celosvětová pandemie? Jak dlouho vůbec tvůj pobyt ve Valencii trval?
Určitě nelituji. Je to zkušenost, která se mi může do budoucna velmi hodit. Naučila jsem se rychle reagovat a v nečekaných situacích najít nejlepší řešení. Můj pobyt trval přesně 54 dní. Je to velká škoda, ale nakonec jsem ráda, že jsem se rozhodla vrátit zpět do České republiky. Týden poté, co jsem odletěla z Valencie na tom bylo Španělsko podobně špatně jako Itálie.
>>> Jaký byl začátek tvého Erasmu? Vyjela jsi zrovna, když ve Valencii řádil hurikán. Co dalšího se ti ještě přihodilo?
Můj začátek byl velice dobrodružný. Jelikož zprávy moc nesleduji, tak jsem se o hurikánu dozvěděla až ve chvíli, kdy jsme přistáli na Ibize. Ano, na Ibize, ne ve Valencii, jak jsem očekávala. V té době jsem si říkala, super, zůstaneme přes noc na ostrově a další den poletíme do Valencie. Jenže pilot se cítil odvážně, a tak jsme po hodinovém čekání prakticky bez informací vzlétli. Když se mu ale dvakrát nepovedlo přistát na Valencijském letišti (několik letadel před námi i po nás přistálo), tak to pilot znovu otočil, tentokrát směr Madrid. V Madridu jsme bez problémů přistáli asi třicet minut před půlnocí. Určitě si musíte říkat, že tak to dobře dopadlo, vyspíte se v hotelu a druhý den se dostanete do Valencie v nějaký slušný čas. No, a právě to se nestalo. Velice aktivní posádka nám zařídila úžasnou čtyř hodinovou cestu autobusem. Do Valencie jsem dorazila něco málo po čtvrté hodině ranní. Deset hodin po plánovaném přistání. Ubytování samozřejmě propadlo a jelikož bych tak brzo ráno jinou alternativu nenašla, tak jsem plánovala zůstat do nějaké té křesťanské hodiny na letišti. Naštěstí se tak nestalo, z Vídně semnou letěl i otec se svými dvěma dětmi, kteří náhodou byli z Česka, a právě se postupně do Valencie stěhovali. Nabídli mi svoji pohovku, a tak v šest hodin úspěšně usínám.
>>> Jaké to bylo ve škole na Universitat Politécnica de Valencia (UPV), kde jsi studovala? Co všechno jsi stihla a nestihla? Jaké byly hlavní rozdíly mezi studiem u nás a na UPV?
Největší změnou byl asi univerzitní kampus, jelikož na nic takového jsem nebyla zvyklá. Moje fakulta ETSIAMN, byla na pohled velmi architektonicky podobná naší fakultě (U15). Pod fakultou taky stálo podzemní parkoviště.
Výuka se naopak velmi lišila. Nezažila jsem ani jednu klasickou přednášku a všechny hodiny byly velmi podobné našim seminářům. Studenti měli celou výuku v jedné učebně a naopak vyučující docházeli za nimi. Laboratorní místnosti byly někdy hůře vybavené než ty naše, což je překvapivé, jelikož UPV má teoreticky nejprestižnější fakultu zaměřující se na zemědělství ve Španělsku. Laboratoř organické chemie byla velice dobře zařízená, ale biochemická laboratoř vůbec. Jediné co jsme dělali byla chromatografie a to ve skupině po 6 lidech. Žádná samostatná práce nebo práce ve dvojicích, na kterou jsem zvyklá z UTB.
Největší problém byl překvapivě s rozvrhem, kde se mi několik hodin výuky krylo s výukou jiných předmětů.
>>> Jak jsi tento problém vyřešila?
V některém předmětu jsem byla schopná se domluvit s vyučujícím a přejít do jiné skupiny na laboratoře a tím se ten problém vyřešil. Bohužel jsem si musela dva předměty zrušit úplně, nebylo možné výuku přesunout na jiný čas a tak jsem se musela rozhodnout, který z předmětů je pro mě důležitější.
Trochu jsem se bála komunikace s International Office ve Valencii a ve Zlíně, ale nakonec jsem byla mile překvapená, jak jednoduché zrušení předmětů a přidání jiných vlastně je.
>>> Jak rychle ses adaptovala na život ve Valencii? Líbilo se ti město a univerzitní kampus?
Univerzitní kampus byl obrovský, od jednoho konce na druhý to trvalo necelou půl hodinku chůze. A samozřejmě, můj byt byl na druhé straně kampusu než moje fakulta. V kampusu bylo vždy co dělat. Několik restaurací (menz), také kadeřnictví, obchod, kavárny, knihkupectví, papírnictví i banka.
Velký rozdíl byl taky v časech výuky. Nikdy jsem nezačínala dříve než v devět hodin, někdy až na jedenáct. Jedna z věcí, na kterou si teď budu muset odvyknout.
Hodně překvapivé bylo to, že nikdo neuměl anglicky. Když je nějaký cizinec v Česku, má velkou šanci narazit na spoustu Čechů mluvících anglicky, hlavně mezi mladými lidmi. Ve Španělsku to tak ale není. Ze všech mých španělských spolužáků vím o dvou, kteří plynule anglicky mluvili a rozuměli.
>>> Co by člověk měl určitě navštívit, když bude ve Valencii?
Určitě bych doporučovala navštívit Oceánografii, je to sice na celý den, ale stojí to za to. Kdysi dávno taky Valencií protékala řeka, ale kvůli povodním ji vysušili a udělali z koryta park, a tak je tam skoro devíti kilometrová procházka. Bohužel jsem nestihla navštívit největší trh ve Valencii. Prý jen ta atmosféra tam je úžasná! Je tam ale vždy narváno a tak si musíte dávat pozor, ať se neztratíte. Je to bludiště.
V okolí města je pak přírodní park Albufera, několik turistických tras, a jelikož příroda ve Španělsku je rozdílná od té naší, doporučuji si udělat alespoň jeden výlet do okolí a pokochat se tou krásou.
>>> Co se dělo poté, co začala koronavirová pandemie?
Ve Španělsku to bylo až do poslední chvíle jako by se nic nedělo. Já si už dva týdny projížděla zprávy o Itálii (kamarádka, která byla taky na Erasmu ve Španělsku byla původem z Itálie) a v týdnu, kdy vlastně skončila škola v Česku (11.3.) jsem začala teprve pozorovat prázdnější regály v obchodech, v pátek už bylo všechno vyprodané a v neděli jsem odletěla domů. Za dva dny přišel email, že se výuka přesouvá do online prostředí. Hodiny fungovaly přes Teams a já měla prakticky stejný rozvrh jako předtím.
Valencii koronavirus chytl docela dost, a to z toho důvodu, že se v té době slavila Fallas, což je největší svátek ve Valencii (koná se jenom tam). Je to něco jako masopust, ale ve větším měřítku. Každý den jsou oslavy a ty měly trvat od začátku března někdy do 19. března, kdy mělo být velkolepé zakončení. Samozřejmě se do Valencie sjížděli Španělé z celé země a město slavnost ukončilo až 17. března. Každý den byl ohňostroj ve 14 hodin na největším náměstí ve městě, které bylo narvané lidmi. Asi si umíte představit, jak rychle se pak virus šířil.
>>> Uvažuješ ještě o tom, že bys vyjela znovu na Erasmus?
Určitě! Jelikož ne všechny předměty se mi povedlo spárovat, je pro mě nejjednodušší si studium o rok prodloužit a pokud všechno zvládnu, tak bych chtěla ještě na jeden semestr někam vyjet. Teď jenom musím doufat, že nebudu mít stejnou smůlu dvakrát. ?
Pozn. Agáta v budoucnu vyjela na Erasmus ještě do Lotyšska a Portugalska. 🙂
